Gloster Meteor

Meteor
Meteor F.8 za letu, květen 1986
Určení	proudové stíhací letadlo
Původ	Spojené království
Výrobce	Gloster Aircraft Company
Šéfkonstruktér	George Carter
První let	5. března 1943
Zařazeno	27. července 1944
Vyřazeno	80. léta (cvičné cíle)
Uživatel	Royal Air Force Royal Australian Air Force Armée de l'Air Izraelské vojenské letectvo
Výroba	1943–55
Vyrobeno kusů	3850 ks
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gloster Meteor byl prvním britským proudovým stíhacím letounem a jediným spojeneckým proudovým letounem, který během druhé světové války dosáhl bojových operací. Vývoj Meteoru velmi závisel na průlomových proudových motorech, jejichž průkopníkem byl Frank Whittle a jeho společnost Power Jets. Vývoj letadla začal v roce 1940, ačkoli práce na motorech probíhaly od roku 1936. Meteor poprvé vzlétl v roce 1943 a do služby vstoupil 27. července 1944 u 616. perutě RAF. Ohledně aerodynamiky nebyl nijak sofistikovaným letadlem, ale ukázal se jako úspěšný bojový stíhací letoun. Gloster Meteor F.4 s imatrikulací G-AIDC byl v roce 1946 prvním civilně registrovaným proudovým letadlem na světě.^[1] Několik hlavních variant Meteoru začleňovalo technologický pokrok během 40. a 50. let. Vzniklo několik tisíc letounů, které sloužily u Royal Air Force a dalších vzdušných sil a zůstávaly ve službě po několik desetiletí.

Během druhé světové války se Meteor dostal do omezené služby. Meteory královského australského letectva (RAAF) bojovaly za korejské války. Několik dalších uživatelů jako Argentina, Egypt a Izrael nasadilo Meteory v pozdějších lokálních konfliktech. Byly vyvinuty i specializované varianty Meteoru pro fotografický letecký průzkum a noční operace.

Meteor byl také použit pro výzkumné účely a k překonání několika rekordů. 7. listopadu 1945 byl první oficiální rychlostní rekord tryskového letadla stanoven Meteorem F.3 rychlostí 606 mil za hodinu (975 km/h). V roce 1946 byl tento rekord překonán, když Meteor F.4 dosáhl rychlosti 616 mil za hodinu (991 km/h). Další rekordy související s výkonem byly rozděleny do kategorií včetně letové vytrvalosti, stoupavosti a rychlosti. 20. září 1945 se značně upravený Meteor I, poháněný dvěma motory Rolls-Royce Trent, stal prvním zalétaným turbovrtulovým letounem.^[2] 10. února 1954 poprvé vzlétl další speciálně upravený Meteor F.8 - “Meteor prone pilot”, určený k testování setrvačných sil a jehož pilot v kokpitu ležel.^[3]

V padesátých letech přišly nové proudové letouny, z nichž mělo mnoho šípové křídlo namísto konvenčního přímého a Meteor rychle zastaral. Ve službě u RAF byl Meteor nahrazen novějšími typy jako Hawker Hunter a Gloster Javelin. V roce 2018 byly dva Meteory s imatrikulacemi G-JSMA a G-JWMA v aktivní službě u společnosti Martin-Baker jako testovací zařízení pro vystřelovací sedadlo.^[4] Jeden letoun ve Velké Británii zůstává letuschopný, stejně jako jiný další v Austrálii.